Klub chovatelů ovcí plemene merinolandschaf

Bílé bezrohé jemnovlnné (vlna 25-27 μm) plemeno s kombinovanou užitkovostí, které bylo vyšlechtěno v Německu křížením místních jemnovlnných ovcí s plemenem zaupel (do roku 1950 známé pod názvem ovce württemberská). Plemeno merinolandschaf bylo uznáno v polovině 20. století, v minulosti se podílelo na vzniku mnoha plemen. Je rané, odolné, většího tělesného rámce, chodivé. Vlna bílá, sortiment AB-B (23–27 μm), rouno je polouzavřené. Hlava středně dlouhá a ne příliš široká, uši dlouhé, široké a mírně svislé, na čele typická vlněná šešulka. Hrudník je hluboký a přiměřeně široký, hřbet dlouhý, středně široký přecházející v mírně sraženou záď. Končetiny jsou ve srovnání s merinem delší, spěnkové klouby pevné, paznehty středně tvrdé. Zvláštností je asezónnost říje (téměř celoroční plodné období). Jehnice lze při dobrém odchovu zapouštět již v 10 měsících věku. Předností plemene je nízký výskyt tuku v jatečných trupech vykrmovaných jehňat a proto je lze vykrmovat do vyšší porážkové hmotnosti. Bahnice se vyznačují velmi dobrými mateřskými vlastnostmi a mléčnou užitkovostí. Je nutné konstatovat, že v rámci plemene se s úspěchem chová plodná linie bahnic odvozující svůj původ od plodného plemene booroola, ve kterém je mimořádná plodnost fixována na geny vysokého účinku FF. Tato linie se vyznačuje velmi kvalitní vlnou a je adaptována na maximální využití pastvy oplůtkovým systémem při intenzivních formách reprodukce. Ž.h. bahnic je 65–75 kg, beranů 90–120 kg. Plemeno je vhodné k chovu v nížinných a podhorských oblastech.