Původní české hrubovlnné plemeno s trojstrannou užitkovostí (mléko, maso, vlna) přizpůsobené k salašnickému způsobu chovu. Patří do skupiny cápových ovcí chovaných v oblasti Karpat a na Balkáně. Do našich oblastí se rozšířilo s valašskou kolonizací, pravděpodobně na přelomu 15. a 16. století. Je menšího tělesného rámce, harmonické stavby těla, jemné kostry, konstitučně pevné, s živým temperamentem. Vyznačuje se nenáročností, dlouhověkostí a přizpůsobivostí k extrémním klimatickým podmínkám. Hlava je klínovitá až mírně klabonosá, s úzkými čelistmi. Uši jsou krátké, situované horizontálně do stran. Berani jsou rohatí, bahnice mohou být rohaté i bezrohé. Krk je delší a vysoko nasazený, hruď úzká a mírně klenutá, hřbet rovný a úzký, záď mírně sražená, pánev poměrně široká. Končetiny jsou středně dlouhé, rovné, s pevnou spěnkou. Vlna je smíšená, hrubá a splývavého charakteru, sortiment D/E - E/F (nad 40 µm). Zbarvení je nejednotné (bílé, šedé, černé i strakaté) s výskytem barevných znaků. Živá hmotnost bahnic je 40–50 kg, beranů 50–65 kg. Plemeno je zařazeno do genových zdrojů ohrožených druhů zvířat. Šlechtění části populace evidované jako genetický zdroj (GZ), se řídí příslušnou schválenou Metodikou GZ, jejíž zásady nejsou v rozporu s tímto šlechtitelským programem.
Poznámka: *) u dojených ovcí za dojnou periodu 150 dnů