Plemeno českého původu s trojstrannou užitkovostí a výrazným anestrálním obdobím. Genetický základ tvoří česká ovce selská. Od 50. let 20. století bylo postupně regenerováno a zušlechťováno plemeny: württemberská ovce, texel, sovětská cigája, lincoln, kent, leicester, zušlechtěná valaška, cheviot a východofríská. Plemenem uznáno v roce 1987 (před tímto rokem byl vžitý název zušlechtěná šumavka). Plemenný statut šumavské ovci byl Ministerstvem zemědělství udělen v roce 1986. V roce 1987 bylo plemeno zařazeno do světového genofondu ohrožených druhů hospodářských zvířat a od roku 1992 tvoří genovou rezervu ovcí v ČR.
Šlechtění části populace evidované jako genetický zdroj (GZ), se řídí příslušnou schválenou Metodikou GZ, jejíž zásady nejsou v rozporu s tímto šlechtitelským programem.
Patří mezi polojemnovlnná až polohrubovlnná plemena s bílou smíšenou splývavou vlnou, sortimentu C/D-E (33–45 µm). Rouno je polouzavřené, s vysokým podílem dlouhé podsady. Vyznačuje se stříbřitým leskem, pružností a dobrou textilní kvalitou. Ovce se stříhají zpravidla dvakrát ročně. Plemeno je konstitučně pevné a vhodné k chovu především v horských oblastech s vyššími srážkami salašnickým způsobem. Má střední tělesný rámec a lehkou kostru. Hlava beranů je mírně klabonosá, rohatá. Mohou být však jedinci bezrozí. Bahnice jsou převážně bezrohé. Živá hmotnost bahnic je 55–65 kg, beranů 80–100 kg. Zlepšení masné užitkovosti u vykrmovaných jehňat lze úspěšně řešit křížením s masnými plemeny. Předností plemene jsou dobré pastevní vlastnosti. Přípustný je i tmavý barevný ráz plemene.
Poznámka: *) u dojených ovcí za dojnou periodu 150 dnů